Michael Polák zdolal 8000 km na solárním kole, díl 1.

IMG_20150525_081151-(1).jpg
IMG_20150605_100424.jpg
IMG_20150613_150559.jpg
Zvětšit fotogalerii
 
29. 10. 2015



Michaeli, můžeš se, prosím čtenářům krátce představit a sdělit také to, cos dělal právě předtím, než si začal odpovídat na moje otázky?

 
Jmenuju se Michael Polák. Jsem původní profesí programátor a nyní spolumajitel firmy. Poskytuji internet bezdrátově či po optických vláknech v Praze 6 zejména v Břevnově. Pohybuju se na internetu prakticky od jeho začátku v ČR, léta jsem provozoval vlastní e-zine... Vím, že to nezní zajímavě, ale než jsem začal odpovídat na otázky, prostě jsem seděl u počítače a dělal jinou práci. Té mám hodně, protože teprve v neděli večer jsem se vrátil z konference Evropské federace cyklistické logistiky v San Sebastianu v Baskicku, kde jsme mj. předváděli solární verzi nákladního kola z dílny Cargobikes.cz... což už souvisí s tématem rozhovoru. Solární kola stavím pod hlavičkou Arachne Aerospace (což zatím není plnohodnotná firma, pouze odkaz na značku Arachne Aerospace, pod kterou jsem před lety vyvíjel software).

Absolvoval si cestu se solárním kolem do Turecka, proč vlastně kolo a proč solární?

Absolvoval jsem tuto cestu v rámci závodu solárních kol The Sun Trip 2015, proč kolo a proč solární je z tohoto hlediska jasné, spíš by bylo na místě ptát se "proč Turecko", když závod měl původně směřovat do Kazachstánu - stejně jako první ročník v roce 2013. Ale samozřejmě to, že šlo o závod, ještě nevysvětluje, proč jsem se závodu účastnil...
 
Se solárním pohonem kol experimentuju od roku 2013. Vlastně je to náhoda, protože kolo a vůbec silniční dopravní prostředky jsem léta nepokládal za vhodné k přímému uplatnění solární energie, vzhledem k relativně malé ploše dostupné pro umístění solárních panelů. Léta jsem snil o vývoji solárních letadel - několik málo jich dnes ve světě už skutečně létá - ale uvědomil jsem si, že mám dosud příliš málo praktických zkušeností s využitím solární energie. Mezi moje první projekty patřil solárně dobíjený soundsystém a "solární pípa" - jednoduše jsem zkusil využít solární energii k chlazení a stáčení sudového piva na akcích s přáteli. Efektivitu využití solárních panelů jsem tím sice skeptikům dokázal, ale rychle jsem si uvědomil, že stěhovat někam autem solární panely jako show, i kdyby to bylo na místo, které je "off-the-grid", bez přípojky na elektrickou síť, je v podstatě absurdní. Pořídil jsem si tedy levné čínské elektrokolo a začal přemýšlet, jak panely přidělat a zapojit na něj. Bylo to složitější, než jsem si prvně představoval - nevěděl jsem nic o regulátorech dobíjení (MPPT a PWR jednotky), nezvolil jsem správné napětí na panelech, apod. Ale právě to mě donutilo, začít opravdu experimentovat s reálně dostupným vybavením, solárními panely i elektrokoly, místo planého teoretizování. Další verze solárního kola z roku 2014 měla podobu tandemu s bambusovou stříškou, a byla daleko použitelnější.

 


Jaký byl cíl cesty, co jsi tím chtěl vyjádřit?
 
Jak jsem už psal, šlo o účast v mezinárodním závodě, takže cílem bylo ukázat, že vývoj solárních kol probíhá i v ČR - v roce 2013 se za ČR zúčastnili pro změnu reprezentanti výrobce lehokol Azub, ale letos nikoliv, takže se podařilo udržet kontinuitu české účasti v tomto závodě. Přiznám se, že silnou motivací pro mě bylo to, že mě pořadatelé závodu aktivně oslovili na základě online prezentace dosavadních výsledků.
 
Nevím, jestli jsem něco chtěl "vyjádřit" - jsem vášnivý cestovatel a samozřejmě mě zajímala možnost demonstrovat autonomní pozemní cestování, poháněné obnovitelným zdrojem energie v kombinaci s lidskou silou - bez spalování fosilních paliv, závislosti na automobilovém průmyslu, apod. Důležitou roli hraje ale i větší ekonomická autonomie na takové cestě. Solární kola vyjadřují nejen enviromentální poselství - bezemisní technologie - ale samozřejmě i ekonomické a politické poselství. Po cestě v Albánii jsme se o tom bavili v hospodě, a bylo mi řečeno "your message is clear" - tak se jich zeptejte, mě samotnému to zas tolik jasné není, co jsem tím chtěl říct :-) Mojí osobní motivací bylo i to, že moje vize budoucích solárně poháněných letadel se na internetu setkávají se značnou skepsí, takže jsem ukázat "alespoň něco" - podívejte, zatím nelétám, ale ujedu na solárním kole za léto 8000 km a dovedu se vrátit zpátky na místo startu.
 
Aniž bych nutně chtěl něco sdělovat ostatním, tak solárně poháněné cestování pro mělo především obrovský osobní význam. Projezdil jsem v předchozích 20ti letech celý svět, jezdil nejprve stopem a později vlastním autem po Evropě a pronajatým po Americe, cestoval jsem 5x letecky do Asie.. Vždy jsem ale měl nepříjemný pocit, když jsem přemýšlel o enviromentálních dopadech tohoto cestování, navíc jsem stejně mohl dojet pouze na místa, kam dojeli i všichni kolem mě. Cestování na kole člověku umožní ztratit se v krajině, odbočit ze silnice na polní a lesní cesty... Jediným problém byl omezený dojezd kola a využití solární energie mi umožnilo přesně tenhle problém řešit.



 
Když si představím kolo na cestování, tak už takhle je na kole spousta věcí, jaká specifika mělo solární kolo, jak těžká byla konstrukce?
 
Můj první pokus z roku 2013 měl spíše podobu solárního mopedu, který za sebou táhl přívěs s těžkou konstrukcí nesoucí solární panely. To se ukázalo jako naprostý omyl a dojezd tohoto monstra za jeden den byl značně omezený. Proto jsem v roce 2014 zvolil jinou cestu, již zmiňovaný tandem s bambusovou stříškou, nesoucí solární panely. Původně byla plánovaná účast dvoučlenného týmu, ale spolucestující mi cestu odřekla. Kolo mělo řadu specifik, např. pro elektrokolo nezvyklé napětí 24V, které bylo zvoleno kvůli dostupné řídící jednotce solárního nabíjení baterií. Hmotnost kola bez zavazadel byla lehce přes 50 kg, včetně motoru, baterií a solární výstroje. Zavazadel a kempovacích potřeb jsem pak s sebou vezl určitě minimálně 20 kg. Přesto mi motor výrazně asistoval hlavně při cestách do kopce - nedovedu si představit, že bych takovou cestu dokázal ujet bez solárně elektrické asistence při šlapání. To, jak moc solární energie pomáhala, se ukázalo právě ke konci cesty, kdy už byly panely poškozené a navíc bylo šílené vedro a kratší dny, takže elektřiny jsem měl k dispozici jen asi třetinu. Posledních 2000 km bylo nesmírně fyzicky náročných.

Text: Michal Dub, Foto: Michael Polák 

Michaelovo vyprávění ještě nekončí. V následujícím díle poodhaluje překvapení, která ho cestou potkala, na kolik ho cesta vyšla finančně a jakou roli podle něj zaujímá solární kolo v blízké budoucnosti. Příběh pokračuje dál. Čtěte v dalším dílu. :)
Facebook