Michael Polák zdolal 8000 km na solárním kole, díl 2.

IMG_20150606_105123.jpg
IMG_20150615_151800.jpg
IMG_20150629_172415.jpg
Zvětšit fotogalerii
 
3. 11. 2015



Co všechno Michael z příprav odhaluje a čím se vůbec pracovně zabývá, popisuje v prvním díle

Michaeli v předešlém článku popisuješ, jak moc náročná cesta byla, co všechno vůbec sestavení solárního kola předcházelo, nyní se s námi poděl o to, zda-li Tě naopak něco cestou překvapilo a co bylo na celé cestě nejsnažší?
 
Překvapila mne spousta věcí, protože jsem projížděl řadou míst i celých zemí, kde jsem byl poprvé, např. Albánií, a každopádně jsem dosud ve většině zemí kterými závod procházel, buď jen projížděl autem, nebo naopak byl na nějakém turistickém zájezdu a neměl jsem šanci se setkat s běžným životem lidí a drobnými místními rozdíly. Překvapilo mě mj. i to, že jsem nakonec absolvoval celou trasu, tedy 1000 km ze startu a pak 6900 km z Milana přes Turecko do Prahy. Původně jsem počítal s tím, že to vzdám už někde na Balkáně… Ale kolo se ukázalo opravitelné a pořád jelo dál.
 
Nevím, co bylo nejsnazší... V podstatě nemám pocit, že by na cestě bylo cokoliv snadné. V zásadě jsem téměř neměl problémy najít po cestě místa na stanování. Nesetkal jsem v tomhle ohledu s žádnými vážnými problémy či zákazy.



 
Myslíš, že nás čeká doba, kdy rám kola bude pokryt solárním panelem a bude možné si pomáhat dobíjet to, co bude potřeba?
 
Nemyslím, že rám kola má dostatečnou plochu, aby takové pokrytí solárními panely bylo významné. I když baterie by se během stání kola na sluníčku přeci jen asi trochu dobíjela. Nicméně elektrokola rozhodně význam mají, vždy budou nesrovnatelně levnější než elektromobliy a také daleko lehčí, než plně elektrické motocykly. Elektrická výbava kola představuje handicap, pokud je baterie vybitá, navíc úplné vybití baterie ji navíc ničí, optimální je skladovat lithiové baterie nabité někde mezi 40 až 60%. Nějaká forma solárního dobíjení elektrokol rozhodně dává smysl i z toho důvodu, že přidání solárního panelu je v podstatě levnější, než odpovídající navýšení kapacity lithiové baterie (s hmotností je to u obou přístupů zhruba stejné). Netroufám si ale předpovídat, jestli se rozšíří typ solárních kol jako v závodě The Sun Trip, tedy s velkou plochou panelů viditelných i za jízdy a s dojezdem až 300 km (v případě vítěze - můj maximální denní dojezd na začátku závodu byl cca kolem 150 km). Testuji ve spolupráci s Cargobikes.cz solární nákladní kolo, které má menší solární panel umístěný na velké nákladní "bedně" na zadním nosiči, takové kolo samozřejmě musí během dne někde stát a dobíjet se. Navíc se u nákladního kola předpokládá hlavně asistence do kopce, do kterého může být problém s těžce naloženým nákladním kolem vyšlapat. Přístupů tedy může být více - lze si představit i nějakou snadnou skládací "roletku", apod.
 
Jak si celou cestu pokryl finančně, kdo ti pomáhal anebo naopak nepomáhal?
 
Startovné, které vyžadovali pořadatelé závodu, jsem vybral pomocí sbírky na webu Startovac.cz, jinak ale velká část úspor padla právě na stavbu a dovybavení solárního kola na cestu. Moje výdaje během cesty byly relativně nízké (spal jsem pod stanem či pod širákem, v prvních dvou třetinách cesty jsem si občas něco vařil ponorným elektrickým, solárně poháněným vařičem), ale i tak mi nakonec během cesty finančně vypomáhali rodiče.
 


Co plánuješ nyní do budoucna? Můžeme se těšit na nějaké další cesty?

 
Jak už jsem psal v úvodu, solárně elektrické vybavení z tandemu Earth Exploration Rover, se kterým jsem v létě absolvoval závod do Turecka a zpět, jsme po návratu přemontovali ve spojení s menšími panely (pouze 60W místo teoretického maxima až 260W u dálkového kola) na městské nákladní kolo CycloTryck CT3 firmy Cargobikes.cz. Tohle kolo se nyní bude testovat v běžném provozu, dokonce i přes zimu.
 
Když jsem pro solární kola vymýšlel "podnikatelský záměr", došlo mi rychle, že relativně neskladné kolo použitelné pouze v letní sezóně by si koupili jen opravdoví nadšenci. Stejně tak by byl problém i s půjčování, při kterém by bylo nutné řešit servis v terénu v případě poruch, apod. Napadl mě tedy například koncept "cestovní kanceláře", organizované zájezdy zájemců o cestování na solárních kolech. V současnosti nedokážu odhadnout, jaký by o něco takového byl zájem - lidé dnes většinou nemají potřebné množství volného času, ve 21. století se ale dají očekávat určité změny vkusu či životního stylu právě směrem k většímu důrazu na volný čas a enviromentálně šetrné technologie. Pomalejší cestování celkově přispívá i k tomu, že si cestovatel z krajiny a celé země zapamatuje trochu více, než jen rozmazanou šmouhu z okénkem letadla, autobusu či auta....
 
Samozřejmě plánuji další soukromé cesty, ale bude potřeba využít pokročilejší technologie. U těžce naložených nákladních i expedičních kol hraje důležitou roli například rekuperace, která šetří i brzdy. Také bude potřeba začít napětí 48V, při kterém motor elektrokola dosahuje výrazně vyšších cestovních rychlostí. V roce 2017 bych se rád účastnil dalšího ročníku závodu The Sun Trip, tentokrát nikoliv s cílem se pouze zúčastnit a závod dokončit - ale chci předvést vyladěné, lehké, solárně poháněné lehokolo, se kterým bude i netrénovaný jezdec jako jsem já schopen závod reálně vyhrát. Potřebné komponenty se všechny dnes již běžně vyrábějí a jsou dostupné... Ale jako celek to bude relativně finančně náročné (i když něco zase ušetřím tím, že cesta potrvá spíše tři týdny, než tři měsíce...)

 
Děkujeme Michaelovi Polákovi za originální vyprávění a těšíme se na další zážitky tentokráte ze solárního lehokola. :)

První díl k přečtení zde

Text: Michal Dub, Foto: Michael Polák
Facebook