Kamila a její příběh.

Jsem nesportovní typ. Na základce jsem dvacetiminutovku doběhla ještě se spolužačkou vždycky jako poslední. Teda došly jsme jí. Před pár lety jsem byla na návštěvě v Bruselu, kde moji kamarádi běžně používají jako dopravní prostředek kolo a po městě jsem tak s nimi jezdila i já. A bylo pro mě těžký vyjet i menší kopečky.

DSCF7599-(1).jpg

O několik měsíců později jsem začala jezdit po Praze na kole, abych si zlepšila kondici. Místo času stráveného v MHD „sportuju“. Baví mě to a cítím se o hodně líp. Ze začátku jsem jezdila jen některé dny v týdnu a cestu přes centrum si krátila metrem.

Postupně jsem našla hezké ulice a cyklostezky, kudy se dá jezdit dobře.  Někdy se zastavím v parku nebo u řeky, jízda na kole je vždycky příjemná. Občas je to pořádná euforie, takže jsem zjistila, že je dobrý být „nohama na zemi“ i na kole, dávat pozor na cestu, sledovat, co se děje kolem a být schopná rychle zastavit vždycky, když je to potřeba. K ježdění na kole stačí jen to kolo. V běžném oblečení se dá jezdit moc dobře.

DSCF7573-(2).JPG
 
V čem vidím největší výhodu a co mě na tom baví?
 
Jízda na kole je zdravý způsob dopravy jak pro lidi, tak pro životní prostředí.
Je to zábava, pro mě nejvíc při cestě z kopce, když svítí sluníčko nebo v noci, když jsou ulice prázdný a poslouchám muziku. Poznávám město líp, než jak bych ho poznala při cestě MHD. Můžu si vybrat, kudy pojedu.  Je to určitý typ svobody.
 
Co mi asi nejvíc vadí, když se pohybuju denně na kole?
 
Nedostatečný pocit bezpečí. Kdyby všude byly dobrý cyklopruhy nebo cyklostezky,  tak bych v určitých částech Prahy nejezdila nebo nevodila kolo po chodníku.
 
Co bych si nejvíc přála, aby se v ulicích změnilo?
Přeju všem větší a bezpečnější prostor pro cyklisty i pro chodce. A šťastnou cestu, kterou si užijou . 
 
Vložit vlastní příběh
Facebook